Sedm úskalí v životě člověka

Sedm úskalí v životě člověka

aktuální reportáž z veřejné přednášky Přednášející: Tomáš Lajmon Na této přednášce, jež se uskutečnila za početné účasti pravidelných posluchačů, se hovořilo o tom, jaká úskalí nás mohou potkat na naší cestě za poznáním.

1. úskalí: Chápání vlastní obětavosti jako zásluhy

Máme právo považovat skutky, jimiž pomáháme jiným, za zásluhu, když ve skutečnosti drobnými činy lásky a dobra splácíme „dluhy“ z minulých životů, když tím můžeme něco odčinit, napravit? V každém okamžiku života bychom měli pamatovat na to, že zde nejsme poprvé, a z tohoto hlediska se dívat na příležitosti, kdy můžeme někomu pomoci, protože je to veliká milost pro každého z nás, obzvláště pokud se nacházíme v pozici či zaměstnání, které nám dává příležitost pomáhat jiným každodenně – například jako lékaři, kteří se možná dříve mohli provinit vůči druhým tím, že během války ublížili velkému počtu lidí, a nyní to smí napravit; jako představitelé státu, jimž je dána možnost, aby napravili například nesprávné kroky v uzákoňování a prosazování různých společenských opatření, která ublížila mnohým; jako kněží, kazatelé, kteří v minulosti snad svedli z pravé cesty ke Světlu v jejím nesprávném chápání mnoho lidí a nyní dostali opět možnost ukázat jim správný směr a pomoci jim najít pravou cestu k Pravdě, ke Světlu... Pochopení nezištné obětavé pomoci dává i nový pohled na dobročinnost – skutky bez nezištného citu lásky nemají ve Stvoření pravou hodnotu a nemůže se nám za ně ve zpětném působení vrátit požehnání. Pravá nezištná pomoc není „obchod“ ani čin vykonaný z vypočítavosti. Může nám pomoci naučit se soucítit s utrpením a bolestí jiných a upřímně, s radostí žít a vykonávat každou práci.

2. úskalí: Falešná podoba skromnosti

Ve společnosti je velmi rozšířena myšlenková forma, že „...nemůžeme pomáhat jiným, když sami ještě jsme velmi nedokonalí, máme mnoho chyb a nedostatků...“. Avšak s uvědoměním si toho, že to není člověk sám, kdo dává dobrou radu, povzbuzení, pomoc, už nebereme ohled na sebe a svoji nedokonalost, ale dokážeme alespoň maličkostmi potěšit a být nápomocni druhým. Slovní projev komunikace mezi lidmi je jen „okrajovou“ částí pravého „setkání“, převážnou část tvoří proudění jemnějších sil, vyzařování, city. Toto zůstává vepsáno v našem nitru, protože se to týká ducha, není to jen informace, která pomine s pozemskou smrtí člověka. Více si tedy můžeme odevzdat na úrovni mimoverbální komunikace, na úrovni myšlenek, citů... Člověk současnosti má ve vztahu k bližním silnou tendenci být určujícím, avšak naší úlohou je naučit se dokázat ponechat druhým možnost jejich svobodného rozhodnutí, svobodné volby, a podporovat je v tom. Aby byla podoba skromnosti pravá, nepokřivená, musíme opět usilovat získat důvěru ve Vyšší moc, vyšší principy, musíme se naučit naslouchat vnitřnímu hlasu, který nás vede, naučit se živě reagovat při setkáních s lidmi, jednat na niterný popud, řídit se hlasem svědomí, hlasy duchovních pomocníků, a to nám pomůže rozvinou si schopnost dávat druhým více než slova, dávat jim to nejlepší, co je v nás.

3. úskalí: Vnucování vlastní vůle jiným

Tento sklon se v jednotlivcích i v celé společnosti projevuje různými formami, nepřirozeně a násilně pronikajícími do podvědomí člověka. Na jeho základě je s cílem dosažení co největšího zisku nastaven celý marketingový systém a systém reklamy ve společnosti. Určité formy vnucování vlastní vůle, sugesce či manipulace se vyskytují v politických systémech, veřejném působení či v náboženských skupinách. Ani dobré hodnoty není možné jiných vnucovat násilím. Můžeme postavit „most“, ale přejít po něm musí člověk sám.

4. úskalí: Netrpělivost

Je nebezpečná v tom, že způsobuje přeskakování jednotlivých přirozených stupňů v osobnostním vývoji člověka. Způsobuje škody nejen na osobní rovině – ve výchově, vedení a směrování druhých, v mezilidských vztazích, ale také na rovině společenské. Učitel národů J. A. Komenský říkal, že pravý učitel nedává to, co ví, ale to, co je žák schopen přijmout. Měli bychom se tedy naučit vyjadřovat a odevzdávat jiným na pravém místě a v pravý čas – a rozvinout si cítění pro to, abychom netrpělivým přístupem nepřeskakovali nevyhnutelné stupně v postupném lidském poznávání a dozrávání.

5. úskalí: Nevděčnost

Nevděčnost je projevem nepochopení a nerozpoznání Milosti Stvořitele, která je nám podávána prostřednictvím nějakého člověka vždy v potřebný čas. Mnohé pomoci a skutky druhých vůči nám považujeme často za „samozřejmost“, bez uvědomění si hodnoty práce člověka. Na každodenních situacích ze života – například při kupování čerstvě upečeného chleba brzy ráno či při cestování po tvrdou prací vybudovaných cestách a železnicích, máme příležitost si uvědomit hodnotu práce člověka a probudit v sobě cit vděčnosti za všechny dary, díky nimž máme možnost starat se nejen o náš denní pokrm, ale především niterně se hýbat, poznávat, usilovat o poznání vyšších principů i pravého smyslu lidského života na Zemi a celého bytí.

6. úskalí: Strach z autority – kult osobnosti

Všechny projevy skrytého či viditelně se ukazujícího strachu z autority ve všech obměnách mezilidských vztahů – osobních, rodinných, partnerských, pracovních, atd., vyplývají z nedostatečné vnitřní pevnosti, odolnosti na úrovni člověka jako jednotlivce. Častokrát i malý, nenápadný podnět v nás dokáže vyvolat nepřiměřeně silnou reakci, kterou nejsme schopni ovládnout, podobnou „alergické reakci“ na tělesné rovině. Východiskem a cestou k nápravě může být snaha zůstat niterně svobodný a schopen vyjádřit se, projevit svoji svobodnou vůli vůči „autoritě“, vůči lidem v určitém postavení, či vůči člověku, jehož přítomnost či jednání v nás vyvolává stísňující pocity nebo strach.

7. úskalí: Sklon k mnohomluvnosti, k upovídanosti

I toto úskalí je v dnešní době mezi lidmi velmi rozšířené. Nepromyšlené plynutí slov bez hodnotného obsahu však přináší s sebou roztříštěnost a prázdnotu. Pokud se dar řeči nevyužívá ve správném smyslu způsobem, který v sobě nese jednotu formy a obsahu, způsobuje neustále větší povrchnost a plytkost v mezilidské komunikaci. A přitom prosté slovo, jež bylo vysloveno z upřímného srdce s vroucností, dává více než množství jalových slov, jimž chybí obsah. Pochopením účinku síly mlčení, která každou myšlenku, ať již pozitivní nebo negativní, vždy zhutňuje a způsobuje hromadění energií, vyvolávajících nakonec dobré nebo zlé viditelné činy, se můžeme dopracovat k uvědomění si důležitosti dostatečné a kvalitní vzájemné komunikace, které nebude chybět citovost. Významnou součástí slovního projevu by měla být také jednoznačnost ve vyjadřování, vyplývající z jednoznačného postoje k čemukoliv, s čím se setkáváme. ...Vaše řeč budiž ano, nebo ne. Abychom se však mohli takto jednoznačně vyjádřit, musíme hlouběji uvažovat a ujasnit si v nitru situaci, k níž se vyjadřujeme. Zamyslet se nad sebou, nad vlastním přístupem k životu, k poznávání vyšších principů a zákonitostí, které jsou jeho neoddělitelnou součástí, nad svojí nedbalostí či naopak příkladnou snahou žít plnohodnotný život, život hodný jména „Člověk“.