Zvířata.
Žila, žijí a budou tu žít s námi. Kdysi dávno v minulosti nám byla vynikajícími pomocníky, kterých si lidé patřičně vážili. Až potom se stala nějaká chyba. Chyba, díky které se ze zvířat - pomocníků stala zvířata - zboží. Zboží, které však nemá o nic méně rozvinutější smysl pociťovat bolest, radost, smutek a další emoce než člověk. Dnešní společnost, která se tak pyšně nazývá civilizovaná však ztratila veškerou morálku a veškerý soucit, co se týká zvířat. A když jde o peníze, potom jdou veškeré zábrany stranou. Není to tak dlouho, co se lidé vzhlédli v možnostech, které nabízí ten náš civilovaný život. Teplá voda, televize, auto, peníze, mít kde bydlet - toto vše jsou jistě příjemné věci, kterých se člověk nerad vzdává. A také možnost jít do dnešního supermarketu a tam si koupit cokoliv k jídlu. Toto všechno jsou vymoženosti naší civilizace. Ovšem stala se jedná malá chybička. Člověk se nějak vzdálil od přírody. Byla vynalezena chemie a s ní přišly látky, které vaše potraviny udrží déle čerstvé, ty nekvalitní potom zamaskuje hezkou barvou, či vůní, zmrazené věci se mohou měsíce uchovávat v nezměněném stavu. A dostáváme se k onomu pověstnému jádru pudla. Zatímco dříve zabité zvíře a jeho maso muselo být spotřebováno během velice krátké doby, protože jednouše neexistovala možnost jeho trvanlivost nijakým způsobem prodloužit, vyjmeme-li uzení, nemohla být spotřeba masa nijak vysoká. Až poté, kdy se vynalezly chladící boxy, chemické konzervanty, barviva a mnohé další látky, bylo možné "rozjet" obrovský byznys, který se dnes nazývá MASNÝ PRŮMYSL. K tomuto účelu byly "vynalezeny" velkochovy prasat, hovězího a dalšího dobytka. Lidé pod vidinou velkých zisků vesele začali budovat tyto "továrny na zvířata". Vždyť co je jednodušší, než naskládat dobytek pod jednu velkou střechu, kde budou dostávat krmivo.
Zpočátku byly tyto "továrny" malými. Zvířata se zde měla relativně dobře, žila v čistotě, dokonce znala, jak vypadá sluníčko a co to je pást se venku na trávě anebo se popelit. Jenže komu začít prodávat maso z takto zabitých zvířat? No přece lidem. A co je potřeba k prodeji masa, či jakéhokoliv produktu? No přece reklama, kampaně a další akce, zaměřené na zvýšení potřeby. U masa to není problém. Lidé jsou "naučení", jíst maso a když se navíc dobře zpracuje a ochutí potom není problém jej jíst klidně třikrát denně. A proto začaly být vydávány kuchařky, masny byly na každém rohu, obchody plné masných výrobků a spotřebitelé díky kampaním masného průmyslu přesvědčováni o tom, že je maso zdravé a potřeba na jejich stůl. A tak se také stalo. Začala růst spotřeba masa. Tím pádem začala růst poptávka po mase. A je to tady. Základní ekonomická otázka: jak docilovat co nejvyšších zisků s použitím co nejmenších nákladů? V tomto případě: jak produkovat co nejvíce masa s využitím co nejmenších nákladů na krmivo? Na pomoc si přizveme chemii. Ta vynalezla růstové hormony, díky kterým budou zvířata rychle přibývat na váze. Vynalezla antibiotika, které se přidávají zvířatům do krmiva, jako prevence vůči případným nemocím. Toto vše se začalo masově zneužívat. Zvířata rostla jako rychlená zelenina a penízky se jen hrnuly.
Přenesme se do současnosti. S postupem času se zvířata stala již pouze jakýmsi zbožím, které přece nemůže cítit žádnou bolest, strach a nemá žádné přirozené potřeby. Vybudovaly se obrovské prasečárny, drůbežárny a další "továrny", kde pod pláštíkem názvu "živočišná výroba" trpí zvířata. Jejich utrpení začíná jejich narozením. Telátka jsou matkám odebírána, zavírána samostatně, přivazována k řetězu a místo mléka dostávají speciální směs. Jejich strava je záměrně ochuzována o železo, protože je tolik žádáno telecí maso díky své barvě. Jen málokterý spotřebitel ví, že tato bílá barva je vyvolaná záměrným nedostatkem železa ve stravě. Jen málokterého spotřebitele zajímá, že kvůli němu muselo umřít dítě. Je jedno, že je to dítě krávy a ne lidské - každý život je cenný. Jen si to neuvědomujeme, protože jsou tu "továrny na zvířata" a tam lidé, s umrtveným citem každý den odvádí svoji rutinu - připravují nevinná zvířata o život. Připravují je o život jen proto, že si to žádá spotřebitel, který chce na oběd vepřový řízek. A připravují je o život proto, že spotřebitel se vůbec nezamýšlí, cože to vlastně leží na talíři. Kus zvířete, které před nějakým časem bučelo a plakalo nad tím, že nemůže být u své mámy. Vždyť masný průmysl nebude popisovat historii zakoupené kýty. Nikdo by si ji potom nekoupil. Masný průmysl jen klame, nedává možnost lidem uvědomit si, cože to má na talíři a jak se to tam dostalo. Proč by to také dělal? Vždyť by byl sám proti sobě. Přece nebude popisovat hrůzy ve velkochovech a na jatkách a už raději vůbec nebude zveřejňovat seznam všech "ingrediencí", které byly použity pro krmení dobytka, ze kterého tato kýta vzešla.
Lidé jsou otupělí každodenní rutinou, kdy zajdu do obchodu a koupí si salám či něco dalšího. Už jim nepřijde na mysl, cože si to kupují. Nezamýšlí se nad tím. Proč také? Když se začne mluvit o původu jídla na talíři, reakce lidí jsou často agresivní. Byli totiž donuceni, zamyslet se nad původem vepřového řízku a ozve se jejich svědomí. Nemohou si připustit, že na talíři neleží řízek, ale kus mršiny z prasete, obalený ve strouhance a nasáknutý olejem, či sádlem. A ještě si nad tím libují, jaká je to dobrota. Zvyky lidí jsou velice silné. Je to podmíněno jedním prostým faktorem. V současné společnosti je vysoká spotřeba masa dána existencí velkochovů, výroben, řezníků a obchodů. Spotřebitel není nucen zvířata chovat a zabíjet sám. Jak se říká, co oči nevidí, srdce nebolí. Masný průmysl odvede "špinavou práci" za nás, my sklízíme jen "ovoce". Je to správné? Je správné nechat trpět zvířata pro naše chutě? Lidé řeknou, že je to sice hrozné, ale nedá se s tím nic dělat. Ještě horší je, pokud lidé ignorují tyto fakta a vůbec se nezamýšlí nad následky. Vždyť jsme přece od přírody "masožravci". Kdyby tomu tak bylo, tak by nás Matka příroda "neupozorňovala" infarkty, dnou, artrózou a nádorovými onemocněními nad tím faktem, že jsme se jí začali vzdalovat. Bylo totiž nespočetněkrát dokázáno, že člověk není ani masožravec ani býložravec, nýbrž speciální druh - plodožravec se zaměřením na konzumaci obilovin, luštěnin, ořechů, ovoce a zeleniny. (Tyto fakta jsou rozevedna v sekci vegetariánství).
Nejenom, že celosvětově ve velkém stylu vyhlazujeme zvířata žijící ve volné přírodě. Produkujeme ročně mnoho milionů užitkových zvířat které spotřebováváme v masném, oděvním, či chemickém průmyslu pro testování. Proč zvířecí transporty na silnici a železnici přes celou Evropu? Protože živoucí zboží se stává mnohem více výhodnější dovážené, než maso z místních průmyslovýh mazících boxů. Tyto zvířata zůstávají často čtyřicet i více hodin bez vody, často si zlomí končetiny na překládácích rampách, které nejsou určeny pro zvířata, či se ušlapou k smrti v přeplněných nákladních vozech. Toto není výjímka, ale denní realita. Je maso skutečně kousek životní síly jak nám tvrdí reklama, když se v něm nachází "jedy strachu" stresovaných zvířat, ale také zbytky antibiotik, růstových hormonů, psychofarmak a dalších chemikálií různého druhu, kterými jsou doslova dopovány? Během svého života byly krmeny ne příliš kvalitním krmivem, kde se na nějaké ty plísně nehledí. A na konci potravinového řetězce však stojí člověk - a ten všechny tyto zkoncentrované chemikálie, růstové hormony, antibiotika, reziduální zbytky zdraví neprospěšných látek požívá v koncentrované podobě - v mase. Je v současné době pro člověka výhodné stát na vrcholu potravinového řetězce? V žádném případě. Ani kdyby bylo k dostání zaručeně zdravé maso bez těchto látek, nikdy se člověk neodprostí od svého vegetariánského původu - vždy se bude příroda hlásit a chtít, aby se vrátil opět k rovnováze. Civilizační onemocnění - cukrovka, dna, infarkty, nádorová onemocnění a další - drastické, leč moudré a účinné upozornění přírody člověka na to, že nepatří k masožravcům.
Kam se dnes podělo přírodní zemědělství? Kam se poděly přirozené metody chovu dobytka a v důsledku i přirozené pěstování obilovin, luštěnin, ovoce a zeleniny? Až na tu menšinu, která cítí s přírodou a dala se cestou BIO-zemědělství a které můžeme děkovat, že jsou k dostání produkty vyrobené bez chemie, genetické technologie a dalších "revolučních metod". Jsme příliš průmysloví a příliš vzálení od přírody. Současné metody chování a "zpracování" zvířat jsou dalece vzdáleny tomu, aby byly nazývány humánními, než spíše barbarskými. Uvědomí si konečně evropská kultura do důsledku odkaz Alberta Schweizera: Úctu k životu, ale nejenom k tomu lidskému - úctu ke všem živým tvorům se vším, co k tomu patří? Jsme toto schopni akceptovat? Akceptovat fakt, že etika a morální zásady stojí vysoko nad lidským egoismem, jak se tomu děje například u některých kultur na Dálném východě, kde lidé považují úctu k životu všech tvorů za samozřejmou věc. Ztrátou úcty k životu ostatních tvorů ztrácíme i úctu k životu vlastnímu! Jaký popud to je, že si lidé denně ničí své zdraví vědomě konzumací alkoholu, tabáku, drog, žijí ve stresu, v honbě za penězi, válčí kvůli barvě pleti, či náboženskému vyznání. Lidé nemají úctu k životu. Ztratili ji díky diktatuře dnešní společnosti, která staví člověka na "Vládce", který rozhoduje o životě ostatních.
Je čas, znovu učit všechny lidi na této planetě úctě k životu a řešení konflitů nenásilím. A tu naleznou s úctou k životu ostatních tvorů. Děti by měly být učeny sympatizovat se zvířecím světem a úctě ke zvířatům. Zákony na ochranu zvířat jsou k smíchu. Hovoří o nich jako o věcech, nikoliv jako o živoucích tvorech. Nahrávají pěstitelům zvířat pro jejich týrání, chrání je a ne zvířata. Pokud zákon na ochranu zvířat hovoří o tom, že je zakázáno zvířeti bez rozumného důvodu způsobovat bolest, utrpení či poranění, potom by měly být zrušena jatka a velkochovy, protože zde neexistuje racionální důvod pro to, aby zvířata musela být porážena. Ovšem k tomu byly vymyšleny paragrafy, kde jsou sepcifikovány "výjímky". Ty vznikly jen díky jatkám a velkochovům, aby vznikal pocit toho, že "existuje nějaký zákon". Je snad racionální důvod "poptávka", "zisk" anebo "chuť na maso"? Toto je přece iracionální a přesto se zabíjí, protože zvítězila chamtivost a zvrácené lidské chutě. Díky konzumaci masa, jmenovitě jednoho steaku, by rostlinná bílkovina, použitá k jeho "výrobě" mohla na jeden den nasytit 40 hladovějících dětí. Ovšem zvyk je silnější než rozum a proto ve světě díky nadprodukci živočišných bílkovin zbytečně hladoví a umírají lidé.
Cílem těchto publikovaných materiálů je dát spotřebiteli možnost nahlédnout do zákulisí velkochovů a dát mu svobodnou volbu, zda-li bude dále vyžadovat utrpení zvířat pro uspokojení svých ryze chuťových potřeb, či se povznese morálně a eticky nad toto vše a stane se osvíceným člověkem dnešní doby - upustí od dlouholetého zakořeněného omylu požívání masa a vykročí do svého dalšího života jako ten, který spotřebu masa buď omezí anebo ještě lépe jako vegetarián. Máte možnost nahlédnout pod roušku masného průmyslu.
JEDEN ŽIVOT V SEBEKONTROLE MŮŽE A ZACHRÁNÍ MILIONY ŽIVOTŮ OSTATNÍCH! řekla významná duchovní osobnost Sri Chinmoy, který šíří po celém světě poselství míru a lásky pro všechny na této planetě. Můžeme jen doufat, že vás následující materiály přesvědčí o tom, stát se člověkem, kontrolujícím, zda jeho "denní chléb" pochází z k krve, utrpení a pláče, či ze sluncem zalitých polí, ovocných alejí a zeleninových zahrad.
