"Letěla bělounká holubička..." no nic...život...život jde dál...špitla Kaczeka a pousmála se se slzou v oku...
Profesionál, nebo lépe "sociopat z důvodu přežití v eldorádu sobců" ve mě říká "problem solved"...
ale duše pláče...duše pláče.
PS. Zůstań semnou jestli chceš...Koukej se na svět mýma očima...Využij mého těla, budeš-li chtít...Jsi vítána MOMO...Rozhodneš-li se odejít pak „šťastnou cestu“ hrdliččí slečno ;)...
PPS. Vzpomínám si na dobu, kdy můj otec, přiletivší z US si v restauraci tuším někde na Hradčanech dával pečená holoubátka... Myslím, že se mi chce zvracet a děkuji za své ve skrze ranné procitnutí. Je škoda, velká škoda a paradox..., jak mnoho lidí umírá v zaslepení a tmě..což je pouhá jejich volba, tma je součástí světla, bez „tmy“ není možno rozpoznat a si uvědomit svou součást ke světlu ani vnitřní touhu po něm...:)))R.I.P. MOMO MU a "DOBRO DOŠLI"!;)
