Jen upřímná a láskyplná vzpomínka na jeden promarněný život...
I přihodil se mi včera jeden v jádru pro mne velmi smutný zážitek. Tak jen pálím svíčku nejen za naše omyly, ale i za Vaše sobectví a cynismus a bezcit...res. unsoucit.
Stalo se toto. Při parkování již večer vidím v kuželu světla pod zaparkovaným autem sedět mládě holuba. Jelikož mám zkušenosti z odchovem holubích miminek v Praze, která jsou buď shozena ze svých hnízd při čištění, nebo jednoduše spadnou...jala jsem se jíti "mimi holubí" zachránit. Netušila jsem však, že bezohlednost a bezcit přemění akt pomoci v akt jiný. Těžko říci jaký. Těžko říci kde se stala chyba a co byl vlastně osud...malého holoubka narozeného v Praze. Za normálních okolností by se nad Prahou rozletěl tak na Nový Rok. Holub...nebo Holubice...bílá nebo béžová, šedá nebo kropenatá...živá bytost a řeknu Vám chytrá ve svých možnostech a velmi lehce vychovatelná k obrazu, který nastavíte.
A co se stalo, ať Vás nenudím...projíždějící řidič vidoucí situaci...jednoduše holuba přejel, místo aby na chvilku, na oka mžik...alespoň...přibrzdil a počkal, až jej vemu do dlaní. Stála jsem jak opařená. Nepředpokládala jsem, že přímo přede mnou zabije někdo ten večer živou bytost z jakékoli říše. Dnes to bylo z říše ptačí. Tak pálím svíčku za tento krátký živůtek a jsem šťastna že to bylo rychlé a že alespoň netrpěl. Jistě že jsem jej pohřbila a nenechala bez úcty rozjezdit ostatními lidmi??!! či jak si říkají :). Vím že je spousta soucitných lidí, včera jsem však narazila na bezcitného egocentrického hňupa. Klesám na jeho úroveň a ráda ... Je-li pravda, že se myšlenky zhmotňují, pak ho čeká to samé a já nevím jak Vy, ale když někdo nelituje upřímně svého činu...nelituji ho ani já...ne činu, ale toho bezcitného řekněme...člověka. Takže tak...ukončím to dvěma básněmi z mých sbírek. To těmto bytůstkám jsou určeny. Bych přežila v panoptiku bezcitných cyniků, lhářů a podvodníků, masožravých lenochů a bezohledných řidičů :). Amen a Namaste.
