Chtěl jsem pokračovat s obecným přehledem knihy UFOs and the National Security State: Chronology of a Cover-up - 1941-1973 od Richarda Dolana, která je první zevrubnou studií dokumentující již přes 50 let trvající vniknutí fenoménu UFO v Americe a odpověd americké vlády na tento fenomén. Tato kniha je výsledekem jeho doktorské práce. Sebrané informace s pomocí vládních dokumentů naznačují, že skupina specialistů pracujících za oponou naplánovala a uskutečnila největší zametání stop v historii vlád. Sám proces kontrarozvědkové činnosti, tedy přímo proces zatajování a deziformování, je obecně znám pod označením COINTELPRO (z anglického Counter Intelligence Program). Součástí této taktiky je i tzv. New Age hnutí, které má svůj původ v 60. letech, v tzv. Human Potential Movement, hipíky a psychedelickými drogami. Důvodem této akce, mimo jiné, bylo zábranit zhroucení monoteismu, tedy nejúspěšnější formy ovládání lidstva na této planetě. Pro ty, kteří vládnou anglickým jazykem, simohou přečíst vybrané kapitoly dostupné na stránkách Keyhole publishing, které vřele doporučuji.
K této knize se vrátím někdy příště.
Místo toho bych rád postupně představil některá řekněme ezoterická témata. Podobný přehled je dobrý jak pro stanovení obecného rámce, ulehčení orientace ale i k tomu, abych někoho nebíral o jejich drahocený čas.
Pro tento účel budu čerpat z práce skupiny Quantum Future Group, provozující Quantum Future School (QFS), dále stránky Cassiopaea.org a Signs-of-the-Times.org. Šíře záběru jejich práce je opravdu nevídaná. Jen namátkou zmíním některé z jejich témat: kvantová fyzika a alternativní reality, historie, historie náboženství, psychologie, experimentálně řízený channelingový přenos, globální změny, geopolitická situace v širším kontextu a mnohem více. Obecně se snaží aplikovat vědeckou metodu, aby se přiblížili k co nejobjektivnějšímu pohledu na naší realitu a svět kolem nás. Každopádně ja na každém, aby si udělal názor na základě předložených informací.
Dále je důležité vyzdvihnout, že u podobných témat je vše vyvíjející se pracovní teorie, se snahou překonávat subjektivitu našich představ a mechanického myšlení, iluze jak na úrovni osobní, tak i společenosti. A opět musím VAROVAT, že některé materiály na těchto stránkách mají povahu inspirační, tedy nemělo by se k nim přistupovat jako k věrohodným informacím, neboť jejich podstata je taková, že se nedají ověřit. A proto tyto stránky nejsou pro „každého“. Tím mám na mysli, že, po pravdě, pouze malá část lidí se chce a má potenciál se probudit, překonávat iluze o sobě a našem světě, neboť pravda je bolestivá a nepohodlná, boří naše pohodlné iluze o nás a o okolním světě. Nehledě na to, že jsme plně v moci Matrixu až do té doby, než se probudíme. A ne každý je na to přípraven. Je toho hodně co je třeba pokrýt a tudíž do práce.
Vybral jsem hlavní body z vysvětlivek na stránkách Cassiopaea.org (glossary.cassiopaea.com):
Objektivita Vidět skrytéBytí a nebytí Služba Sobě a Služba Druhým Svobodná vůle Hustoty Vlna Postup do 4té hustoty/úrovněCyklický čas a kataklyzmata Tajná historie4tá Cesta Psychopatie a Ponerologie tzv. Organic portals (biologické brány) Cointelpro fenomén UFO Hyperdimenzionální realita Řídící systém Matrix Vytváření sítě (sdílení informací)
Veškeré přehledy byly převzány z vysvětlivek ZDE
Dále chci zmínit nedoceněné osobnosti jako např. Gurdjieff, Ouspensky, Ibn al-´Arabi nebo Don Juan a Carlos Castaneda.
Ale je třeba začít od začátku.
Objektivnost:
Obecně se termín objektivnosti používá k popsání schopnosti vidět věci tak jak jsou. Usilovat o objektivnost, z pohledu 4té cesty nebo QFS, je základním předpokladem pro ezoterickou práci. Na otázku objektivnosti se podíváme z různých úhlů. Jen málo lidí bude přímo tvrdit, že objektivnost či pravda jsou samy o sobě nežádoucí, přesto mnozí budou mnoha způsoby mlžit.
Než se můžeme začít bavit o objektivnosti či jejím nedostatku, je třeba si nejdříve uvědomit, že existuje vnější svět a svět pozorovatele, a že dále existuje smysluplný předěl mezi tímto světem a pozorovatelem. Například Descartes a jeho cogito ergo sum [myslím, tedy jsem] uvádí, že jediná realita kterou můžeme poznat je myšlení, zatímco vnější svět zůstává nepoznaný a tudíž je tu možnost, že existuje výhradně v myšlenkách myslitele. Jde o tzv. solipsismus a může jít o logicky možnou variantu, ale zároveň se jedná o jakousi filozofickou slepou uličku. V podobném systému je pro koncept objektivity malé nebo žádné místo.
Jiní, jako například mnozí příznivci New Age, připouštějí existenci reality, ale trvdí že všichni v této realitě jsou ve skutečnosti jedním, že tato realita je sdílená iluze způsobená vírou účastníka v tuto realitu. Objektivnost, mimo sdílené myšlenky [víra, přesvědčení, atd...pozn.překl.], které produkují zdání uceleného světa o kterém se lze bavit, neexistuje.
V tomto argumentu dochází tak nějak k zamýchání úrovní. Lze souhlasit s tím, že vesmír je na jisté elementární úrovni výsledkem vědomí, alespoň mnoho tradic a současné channelingové zdroje to tvrdí. To ale nutně neznamená, že naše lidská úroveň bytí reaguje na lidské myšlenky v očividném či zřejmém smyslu. Zkušenost s ’vědomím tvořením’ na základě lidského myšlení, ve smyslu splnění přání, je vzácné a nejasné. Kdyby byl člověk Bohem, myšlenky by měly schopnost tvořit, ale člověk Bohem není a to ani v případě, kdy si namlouvá že již byl (je) Bohem.
Kvantová fyzika jasně dokazuje vliv pozorovatele. Stav daného systému nemůže být znám bez měření, které zároveň systém ovlivňuje. Zůstává nejasné, zda lze plně definovat měření bez zapojení vědomí v některé části procesu. V tomto smyslu není možné dosáhnout ‘objektivní znalosti’ specifického stádia systému před měřením, přesto je možné formulovat testovatelné statistické modely chování daného systému. ‘Objektivnost’ těchto modelů spočívá v tom, jak přesně odpovídají pozorování, tudíž lze aplikovat kritérium objektivního vědění. Příroda se nerozhoduje dle libosti, i když není z lidského pohledu deterministická.
Hermeneutické a fenomenologické myšlení ve filozofii vznilklo jako odpověď naturalismu. Tyto směry myšlení kritizují přísnou dichotomií pozorovatele/pozorovaného, která neodmyslitelně patřila k dřívějšímu myšlení. Například behaviorální psychologii lze kritizovat z ’zobjektizování’ experimentálního subjektu, čímž mu ve skutečnosti a priori upírá existenci jako vědomé bytosti. Nicméně když si uvědomíme, že v mnoha situacích nelze oddělit pozorovanou situaci od pozorování, což v žádném případě neruší platnost pravidla objektivnosti jak jí rozumíme, ale naopak ji obohacuje přes vyzdvihování faktů světa.
Pozor však na zaměňování objektivity s redukcionismem. Redukcionismus, nebo determinismus stanoví, že jestliže zcela známe stav daného systému, je potom možné, po libovolně dlouhou dobu do budoucnosti nebo minulosti, určit jeho stav. Proti striktnímu determinismu stojí mnoho překážek, které začínají kvantovou neurčitostí, pravděpodobnými ne-lokálními dopady, nemožností existence celkově uzavřeného systému, možnosti ovlivňování ze strany vědomí a pozorování a tak dále. Godel v podobném duchu demomonstroval, že systém nemůže být sám sobě svým vlastním meta-systémem, tedy nemůže obsahovat úplnou znalost sebe sama. To naznačuje, že možnost dosažení objektivního vědění o libovolném vesmíru je snažením s nejasným koncem.
Objektivnost, chápána v tomto smyslu, vede k ‘epistemologickému realismu’, což je jednoduše tvrzení, že realita je známa více pozorovatelům způsobem, který do sebe zapadá a neodporuje si. Což ale neznamená, že je možné dosáhnout absolutního porozumění podstaty zkušenosti nebo experimentu, ale navrhuje možnost přiblížení se k pochopení světa, který je sdílen více pozorovateli, i přesto že pozorovatelé nemohou být zcela, nebo prokazatelně, mimo veškeré předsudky či ‘chyby při záznamu’.
Ve společnosti je slovo objektivnost občas používáno ve smyslu nepřítomnosti emocí, nebo vyslechnutí každé strany v dané situaci. ‘Objektivní posouzení’ v tomto smyslu může být průměrem veškerých trvzení na danou otázku. V našem případě není tento termín používán tímto způsobem. Za prvé je nutné poznamenat, jestliže smyslem objektivnosti je poznat vše co je, že proto nelze začít s předpokladem a a priori prohlásit, že některá část pozorované situace jednoduše neexistuje nebo je bezvýznamná. Za druhé můžeme poznamenat, že průměr mezi lží a pravdou je polopravda, proto průměrovat pozorování není ani spolehlivým, ani objektivním způsobem poznávání-vědění.
Obzvlášť co se týče záležitostí lidské inerakce, ve kterých může být celková objektivita neuchopitelná, i přes to lze určit kritéria metodiky navzdory tomu, že tvrzení nelze formálě dokázat.
Z pohledu ezoterické práce by pravda, neboli objektivita, měla být naším hlavním cílem; jinými slovy, měli bychom ‘znát Boha’. Zkoumání vesmíru tudíž nelze zcela oddělit od tohoto přístupu. Nicméně pro ezoterické účely nelze použít kritéria vědění, která jsou převzatá přímo z přírodních věd. Vnitřní povaha této práce vyžaduje jistou otevřenost spolu s vírou, nebo salespoň překonání nedůvěry. Až poté je možné docílit vnitřního ověření ezoterických pravidel. Z důvodu osobní a zážitkové povahy mnoha pozorování, je o to důležitější usilovat o objektivnost, než například v přírodních vědách, ve kterých se lze k objektivitě snáz dopracovat a ověřit ji.
Dále nelze z ezoterické práce vyloučit studium a práci s emocemi. Psychologie se s pomocí experimentů, dotazníků a statistických metod pokouší dosáhnout spolehlivého poznání v oblasti emocí. Tento přístup funguje jen do určité míry na ‘vnějším člověku’, ale v případě ezoterické práce nejde o přímo realizovatelný přístup. Statistických dat není mnoho a otázky, které jsou relevantní, mohou být často různorodé a proto je mechanický přístup ‘škatulkování’ problematický.
Gurdjieff (Gurdijev) důrazně vyzdvihuje docílení objektivního úsudku a objektivního svědomí ve své knize Belzebubovy příběhy (Beelzebub's Tales to His Grandson). Lze tvrdit, že objektivní emoce jsou možné ve smyslu našeho emocionálního centra, které zprostředkovává přesné informace o emocionálním stavu prostředí. Objektivní svědomí se souběžně skládá ze schopnosti vidět svůj vlastní emocionální stav, spolu s tím jak reaguje ve vztahu ke stavu a činů širšího já. Podle Gurdjieffových slov jsou některé impulzy řádné pro člověka, který ‘dosáhl objektivního uvažování a svědomí‘. Ty mají obecně etický charakter, jako je například dobrá vůle a ohleduplnost k ostatním, usílování o sebezdokonalování, usilování poznat, usilování o zaplacení našemu postoupení atd.
QFS vidí spojení mezi hledáním objektivity a s dualitou mezi Službou druhým (SD) nebo Službou sobě (SS). Vyložená subjektivita, neboli plané naděje, jsou charakteristickým znakem SS. Jestliže myšlenky, či obecné vnitřní nasměrování pozorovatelů ovlivňuje realitu, navrhuje QFS obecný rámec ve kterém probíhá následovný proces: Pozorování [jinými slovy bytí...pozn. překl.], které odpovídá realitě, má za následek harmonii v systému pozorovatel/pozorovaný. Pozorování které neodpovídá realitě snižuje úroveň harmonie a šíří entropii v systému pozorovatel/pozorovaný. Harmonie a entropie jsou dva protiklady. Entropie odpovídá ztrátě informací a vědomí, harmonie tvoření. Výsledkem pokusu vnutit vesmíru své pojetí reality se mágové a ti, kdo žijí ve svých zbožných přáních, ve skutečnosti přidávají k šíření chaosu a rozkladu. Jakékoliv stvoření na straně polarity Služby Druhým si musí nejdříve uvědomit to, co existuje a musí začít konat na tomto základě a ne na základně neúplného vidění-pochopení situace. Zaměření na polaritu pomoci konání lze svobodně zvolit, záleží však na rozhodnutí, ke které polaritě se rozhodneme přidat.
Objektivita je spojena s pojmem svobodné vůle v tom smyslu, že svobodná vůle bez znalosti možností je bezcenná. Dále o vůli, která je dezinformovan, nelze prohlásit, že je svobodná, protože je omezená faktory, které jsou mimo ní. Vědění přibližující se objektivnosti ohledně sebe sama, zahrnující znalost svých typických předsudků, je nezbytným předpokladem pro svobodnou vůli. Více o Svobobné vůli v diskuzi o ontologické možnosti její existence v první řadě.
Vidět skryté
Vidět skryté v terminologii QFS znamená dosažení objektivní interpretace ‘znamení’ reality. Tímto obecně nejsou myšleny, které mají mají povahu neobvyklé psychické, nebo vizuální zkušenosti, vize a podobně.
Plané naděje jsou hlavní překážkou, která brání ve vidění skrytého. Toužebná přání se vklíní mezi osobu a realitu, což vede k zabránění dosažení potřebných závěrů a to i v případě, že jsou data dispozici a známá, i pokud alespoň na některé z úrovní. V podstatě se jedná o upřednostňování pohodlí před pravdou, což může vést k fatálnímu podcenění skutečných nebezpečí.
Vídět skryté znamená přístupovat k jevům z různých úhlů, zvažovat motivy a obecně užívat dalších zásad detektivní práce. Důraz je kladen na rozpoznávání věcí, které lze spolehlivě vzájemně porovnat s pozorovatelnou realitou, a to v celkovém možném rozsahu každého případu. Naproti tomu, jako v případě New Age, je použití této fráze spojováno s neobvyklou schopností vnímání, kterou nelze obecně ověřit se standardem běžně pozorované reality. Jde tedy o důležitý rozdíl v přístupu.
čtvrtek 11. září 2008
Vidět skryté
Chtěl jsem pokračovat s obecným přehledem knihy UFOs and the National Security State: Chronology of a Cover-up - 1941-1973 od Richarda Dolana, která je první zevrubnou studií dokumentující již přes 50 let trvající vniknutí fenoménu UFO v Americe a odpověd americké vlády na tento fenomén. Tato kniha je výsledekem jeho doktorské práce. Sebrané informace s pomocí vládních dokumentů naznačují, že skupina specialistů pracujících za oponou naplánovala a uskutečnila největší zametání stop v historii vlád. Sám proces kontrarozvědkové činnosti, tedy přímo proces zatajování a deziformování, je obecně znám pod označením COINTELPRO (z anglického Counter Intelligence Program). Součástí této taktiky je i tzv. New Age hnutí, které má svůj původ v 60. letech, v tzv. Human Potential Movement, hipíky a psychedelickými drogami. Důvodem této akce, mimo jiné, bylo zábranit zhroucení monoteismu, tedy nejúspěšnější formy ovládání lidstva na této planetě. Pro ty, kteří vládnou anglickým jazykem, simohou přečíst vybrané kapitoly dostupné na stránkách Keyhole publishing, které vřele doporučuji.
K této knize se vrátím někdy příště.
Místo toho bych rád postupně představil některá řekněme ezoterická témata. Podobný přehled je dobrý jak pro stanovení obecného rámce, ulehčení orientace ale i k tomu, abych někoho nebíral o jejich drahocený čas.
Pro tento účel budu čerpat z práce skupiny Quantum Future Group, provozující Quantum Future School (QFS), dále stránky Cassiopaea.org a Signs-of-the-Times.org. Šíře záběru jejich práce je opravdu nevídaná. Jen namátkou zmíním některé z jejich témat: kvantová fyzika a alternativní reality, historie, historie náboženství, psychologie, experimentálně řízený channelingový přenos, globální změny, geopolitická situace v širším kontextu a mnohem více. Obecně se snaží aplikovat vědeckou metodu, aby se přiblížili k co nejobjektivnějšímu pohledu na naší realitu a svět kolem nás. Každopádně ja na každém, aby si udělal názor na základě předložených informací.
Dále je důležité vyzdvihnout, že u podobných témat je vše vyvíjející se pracovní teorie, se snahou překonávat subjektivitu našich představ a mechanického myšlení, iluze jak na úrovni osobní, tak i společenosti. A opět musím VAROVAT, že některé materiály na těchto stránkách mají povahu inspirační, tedy nemělo by se k nim přistupovat jako k věrohodným informacím, neboť jejich podstata je taková, že se nedají ověřit. A proto tyto stránky nejsou pro „každého“. Tím mám na mysli, že, po pravdě, pouze malá část lidí se chce a má potenciál se probudit, překonávat iluze o sobě a našem světě, neboť pravda je bolestivá a nepohodlná, boří naše pohodlné iluze o nás a o okolním světě. Nehledě na to, že jsme plně v moci Matrixu až do té doby, než se probudíme. A ne každý je na to přípraven. Je toho hodně co je třeba pokrýt a tudíž do práce.
Vybral jsem hlavní body z vysvětlivek na stránkách Cassiopaea.org (glossary.cassiopaea.com):
Objektivita Vidět skrytéBytí a nebytí Služba Sobě a Služba Druhým Svobodná vůle Hustoty Vlna Postup do 4té hustoty/úrovněCyklický čas a kataklyzmata Tajná historie4tá Cesta Psychopatie a Ponerologie tzv. Organic portals (biologické brány) Cointelpro fenomén UFO Hyperdimenzionální realita Řídící systém Matrix Vytváření sítě (sdílení informací)
Veškeré přehledy byly převzány z vysvětlivek ZDE
Dále chci zmínit nedoceněné osobnosti jako např. Gurdjieff, Ouspensky, Ibn al-´Arabi nebo Don Juan a Carlos Castaneda.
Ale je třeba začít od začátku.
Objektivnost:
Obecně se termín objektivnosti používá k popsání schopnosti vidět věci tak jak jsou. Usilovat o objektivnost, z pohledu 4té cesty nebo QFS, je základním předpokladem pro ezoterickou práci. Na otázku objektivnosti se podíváme z různých úhlů. Jen málo lidí bude přímo tvrdit, že objektivnost či pravda jsou samy o sobě nežádoucí, přesto mnozí budou mnoha způsoby mlžit.
Než se můžeme začít bavit o objektivnosti či jejím nedostatku, je třeba si nejdříve uvědomit, že existuje vnější svět a svět pozorovatele, a že dále existuje smysluplný předěl mezi tímto světem a pozorovatelem. Například Descartes a jeho cogito ergo sum [myslím, tedy jsem] uvádí, že jediná realita kterou můžeme poznat je myšlení, zatímco vnější svět zůstává nepoznaný a tudíž je tu možnost, že existuje výhradně v myšlenkách myslitele. Jde o tzv. solipsismus a může jít o logicky možnou variantu, ale zároveň se jedná o jakousi filozofickou slepou uličku. V podobném systému je pro koncept objektivity malé nebo žádné místo.
Jiní, jako například mnozí příznivci New Age, připouštějí existenci reality, ale trvdí že všichni v této realitě jsou ve skutečnosti jedním, že tato realita je sdílená iluze způsobená vírou účastníka v tuto realitu. Objektivnost, mimo sdílené myšlenky [víra, přesvědčení, atd...pozn.překl.], které produkují zdání uceleného světa o kterém se lze bavit, neexistuje.
V tomto argumentu dochází tak nějak k zamýchání úrovní. Lze souhlasit s tím, že vesmír je na jisté elementární úrovni výsledkem vědomí, alespoň mnoho tradic a současné channelingové zdroje to tvrdí. To ale nutně neznamená, že naše lidská úroveň bytí reaguje na lidské myšlenky v očividném či zřejmém smyslu. Zkušenost s ’vědomím tvořením’ na základě lidského myšlení, ve smyslu splnění přání, je vzácné a nejasné. Kdyby byl člověk Bohem, myšlenky by měly schopnost tvořit, ale člověk Bohem není a to ani v případě, kdy si namlouvá že již byl (je) Bohem.
Kvantová fyzika jasně dokazuje vliv pozorovatele. Stav daného systému nemůže být znám bez měření, které zároveň systém ovlivňuje. Zůstává nejasné, zda lze plně definovat měření bez zapojení vědomí v některé části procesu. V tomto smyslu není možné dosáhnout ‘objektivní znalosti’ specifického stádia systému před měřením, přesto je možné formulovat testovatelné statistické modely chování daného systému. ‘Objektivnost’ těchto modelů spočívá v tom, jak přesně odpovídají pozorování, tudíž lze aplikovat kritérium objektivního vědění. Příroda se nerozhoduje dle libosti, i když není z lidského pohledu deterministická.
Hermeneutické a fenomenologické myšlení ve filozofii vznilklo jako odpověď naturalismu. Tyto směry myšlení kritizují přísnou dichotomií pozorovatele/pozorovaného, která neodmyslitelně patřila k dřívějšímu myšlení. Například behaviorální psychologii lze kritizovat z ’zobjektizování’ experimentálního subjektu, čímž mu ve skutečnosti a priori upírá existenci jako vědomé bytosti. Nicméně když si uvědomíme, že v mnoha situacích nelze oddělit pozorovanou situaci od pozorování, což v žádném případě neruší platnost pravidla objektivnosti jak jí rozumíme, ale naopak ji obohacuje přes vyzdvihování faktů světa.
Pozor však na zaměňování objektivity s redukcionismem. Redukcionismus, nebo determinismus stanoví, že jestliže zcela známe stav daného systému, je potom možné, po libovolně dlouhou dobu do budoucnosti nebo minulosti, určit jeho stav. Proti striktnímu determinismu stojí mnoho překážek, které začínají kvantovou neurčitostí, pravděpodobnými ne-lokálními dopady, nemožností existence celkově uzavřeného systému, možnosti ovlivňování ze strany vědomí a pozorování a tak dále. Godel v podobném duchu demomonstroval, že systém nemůže být sám sobě svým vlastním meta-systémem, tedy nemůže obsahovat úplnou znalost sebe sama. To naznačuje, že možnost dosažení objektivního vědění o libovolném vesmíru je snažením s nejasným koncem.
Objektivnost, chápána v tomto smyslu, vede k ‘epistemologickému realismu’, což je jednoduše tvrzení, že realita je známa více pozorovatelům způsobem, který do sebe zapadá a neodporuje si. Což ale neznamená, že je možné dosáhnout absolutního porozumění podstaty zkušenosti nebo experimentu, ale navrhuje možnost přiblížení se k pochopení světa, který je sdílen více pozorovateli, i přesto že pozorovatelé nemohou být zcela, nebo prokazatelně, mimo veškeré předsudky či ‘chyby při záznamu’.
Ve společnosti je slovo objektivnost občas používáno ve smyslu nepřítomnosti emocí, nebo vyslechnutí každé strany v dané situaci. ‘Objektivní posouzení’ v tomto smyslu může být průměrem veškerých trvzení na danou otázku. V našem případě není tento termín používán tímto způsobem. Za prvé je nutné poznamenat, jestliže smyslem objektivnosti je poznat vše co je, že proto nelze začít s předpokladem a a priori prohlásit, že některá část pozorované situace jednoduše neexistuje nebo je bezvýznamná. Za druhé můžeme poznamenat, že průměr mezi lží a pravdou je polopravda, proto průměrovat pozorování není ani spolehlivým, ani objektivním způsobem poznávání-vědění.
Obzvlášť co se týče záležitostí lidské inerakce, ve kterých může být celková objektivita neuchopitelná, i přes to lze určit kritéria metodiky navzdory tomu, že tvrzení nelze formálě dokázat.
Z pohledu ezoterické práce by pravda, neboli objektivita, měla být naším hlavním cílem; jinými slovy, měli bychom ‘znát Boha’. Zkoumání vesmíru tudíž nelze zcela oddělit od tohoto přístupu. Nicméně pro ezoterické účely nelze použít kritéria vědění, která jsou převzatá přímo z přírodních věd. Vnitřní povaha této práce vyžaduje jistou otevřenost spolu s vírou, nebo salespoň překonání nedůvěry. Až poté je možné docílit vnitřního ověření ezoterických pravidel. Z důvodu osobní a zážitkové povahy mnoha pozorování, je o to důležitější usilovat o objektivnost, než například v přírodních vědách, ve kterých se lze k objektivitě snáz dopracovat a ověřit ji.
Dále nelze z ezoterické práce vyloučit studium a práci s emocemi. Psychologie se s pomocí experimentů, dotazníků a statistických metod pokouší dosáhnout spolehlivého poznání v oblasti emocí. Tento přístup funguje jen do určité míry na ‘vnějším člověku’, ale v případě ezoterické práce nejde o přímo realizovatelný přístup. Statistických dat není mnoho a otázky, které jsou relevantní, mohou být často různorodé a proto je mechanický přístup ‘škatulkování’ problematický.
Gurdjieff (Gurdijev) důrazně vyzdvihuje docílení objektivního úsudku a objektivního svědomí ve své knize Belzebubovy příběhy (Beelzebub's Tales to His Grandson). Lze tvrdit, že objektivní emoce jsou možné ve smyslu našeho emocionálního centra, které zprostředkovává přesné informace o emocionálním stavu prostředí. Objektivní svědomí se souběžně skládá ze schopnosti vidět svůj vlastní emocionální stav, spolu s tím jak reaguje ve vztahu ke stavu a činů širšího já. Podle Gurdjieffových slov jsou některé impulzy řádné pro člověka, který ‘dosáhl objektivního uvažování a svědomí‘. Ty mají obecně etický charakter, jako je například dobrá vůle a ohleduplnost k ostatním, usílování o sebezdokonalování, usilování poznat, usilování o zaplacení našemu postoupení atd.
QFS vidí spojení mezi hledáním objektivity a s dualitou mezi Službou druhým (SD) nebo Službou sobě (SS). Vyložená subjektivita, neboli plané naděje, jsou charakteristickým znakem SS. Jestliže myšlenky, či obecné vnitřní nasměrování pozorovatelů ovlivňuje realitu, navrhuje QFS obecný rámec ve kterém probíhá následovný proces: Pozorování [jinými slovy bytí...pozn. překl.], které odpovídá realitě, má za následek harmonii v systému pozorovatel/pozorovaný. Pozorování které neodpovídá realitě snižuje úroveň harmonie a šíří entropii v systému pozorovatel/pozorovaný. Harmonie a entropie jsou dva protiklady. Entropie odpovídá ztrátě informací a vědomí, harmonie tvoření. Výsledkem pokusu vnutit vesmíru své pojetí reality se mágové a ti, kdo žijí ve svých zbožných přáních, ve skutečnosti přidávají k šíření chaosu a rozkladu. Jakékoliv stvoření na straně polarity Služby Druhým si musí nejdříve uvědomit to, co existuje a musí začít konat na tomto základě a ne na základně neúplného vidění-pochopení situace. Zaměření na polaritu pomoci konání lze svobodně zvolit, záleží však na rozhodnutí, ke které polaritě se rozhodneme přidat.
Objektivita je spojena s pojmem svobodné vůle v tom smyslu, že svobodná vůle bez znalosti možností je bezcenná. Dále o vůli, která je dezinformovan, nelze prohlásit, že je svobodná, protože je omezená faktory, které jsou mimo ní. Vědění přibližující se objektivnosti ohledně sebe sama, zahrnující znalost svých typických předsudků, je nezbytným předpokladem pro svobodnou vůli. Více o Svobobné vůli v diskuzi o ontologické možnosti její existence v první řadě.
Vidět skryté
Vidět skryté v terminologii QFS znamená dosažení objektivní interpretace ‘znamení’ reality. Tímto obecně nejsou myšleny, které mají mají povahu neobvyklé psychické, nebo vizuální zkušenosti, vize a podobně.
Plané naděje jsou hlavní překážkou, která brání ve vidění skrytého. Toužebná přání se vklíní mezi osobu a realitu, což vede k zabránění dosažení potřebných závěrů a to i v případě, že jsou data dispozici a známá, i pokud alespoň na některé z úrovní. V podstatě se jedná o upřednostňování pohodlí před pravdou, což může vést k fatálnímu podcenění skutečných nebezpečí.
Vídět skryté znamená přístupovat k jevům z různých úhlů, zvažovat motivy a obecně užívat dalších zásad detektivní práce. Důraz je kladen na rozpoznávání věcí, které lze spolehlivě vzájemně porovnat s pozorovatelnou realitou, a to v celkovém možném rozsahu každého případu. Naproti tomu, jako v případě New Age, je použití této fráze spojováno s neobvyklou schopností vnímání, kterou nelze obecně ověřit se standardem běžně pozorované reality. Jde tedy o důležitý rozdíl v přístupu.
