Als die Nazis die Kommunisten holten, habe ich geschwiegen, ich war ja kein Kommunist.Als sie die Sozialdemokraten einsperrten, habe ich geschwiegen, ich war ja kein Sozialdemokrat.Als sie die Gewerkschafter holten, habe ich geschwiegen, ich war ja kein Gewerkschafter.Als sie mich holten, gab es keinen mehr, der protestieren konnte.Když přišli nacisté pro komunisty, mlčel jsem; nebyl jsem přece komunista.Když zavírali sociální demokraty, mlčel jsem; nebyl jsem přece sociální demokrat.Když přišli pro odboráře, mlčel jsem; nebyl jsem přece odborář.Když přišli pro Židy, mlčel jsem, nebyl jsem přece Žid.Když přišli pro mě, nebyl už nikdo, kdo by se mohl ozvat.
protestantský pastor a teolog Martin Niemöller (1892-1984).
V knize Příběh jednoho Němce píše Sebastian Haffner jak o nacifikaci, tak o samotném převratu nacistů v Německu.
Jde o to skutečně porozumět tomuto procesu, abychom byli schopni vidět a rozeznat znemení a příznaky toho, jak dojde k tomu, aby civilizovaná země mohla být řízena šílenci, kteří v té době usilovali využít obyvatelstva jako pěšáků pro ovládnutí celého světa, jak historie nasvědčuje bylo úmyslem Hitlera. Tedy stejný cíl, který žene kupředu sio-konzervativce v dnešní době.
Jeden dojem po přečtení Hafnerova očitého svědectví z jámy lvové, je způsob jakým se proces zla – co Andrzej Lobaczewski nazývá „ponerizace” – postupně a nenápadně vplížil na Němce. Haffner nás vezme sebou na cestu, kde můžete vidět a citit události jak se tehdy staly podle jeho popisu, což silně kontrastuje s událosmi v dnešní době.
To o čem píše je přesný popis toho, o čem Lobaczewski pojednává v Political Ponerology, tedy o způsobu jakým pracují devianti, jak vytváří své rozvětvéné sítě mezi obyvatelstvem, jak zastrašují a ovládájí, a pokud máte otevřené oči můžete dále v pozadí vidět práci Sionistů, neboť nic jiného nevystvětlí záhadné opuštění německého lidu jejich jinak „důstojnými vůdci” různých stran, svazů a skupin.
Co ale způsobí, že se celá společnost stane zranitelnou? Haffner popsal co se stalo, ale abychom porozuměli psychologii proč se tak stalo, je třeba se obrátit na Lobaczewského. Jak dojde k tomu, že se celá společnost nervově zhroutí a spadne do stavu úplného morálního kolapsu? Jak se lidé stanou nachýlnými vůči machinacím patologických deviantů? Lobaczewski napsal:
Během bezstarostného odbobí míru a sociální spravedlnosti, se děti z privilegovaných rodin naučí vytlačit ze svého pole vědomí jakékoliv nepohodlné pojmy, které naznačují, že oni a jejich rodiče mají prospěch z nespravedlnosti. Mladí lidé se naučí vyloučit morální a duševní kvality kohokoliv, jehož práci využívají pro své nadměrné zvýhodnění. Mladé mysli tudíž přijmou zvyk podvědomého výběru a nahrazování dat, což vede ke konverzně histerickému způsobu uvažování. Vyrostou z nich poněkud hysteričtí dospělí kteří, způsobem již uvedeným, svou histerii poté přenesou na mladší generaci, která následně tyto vlastnosti rozvine na vyšší úroveň. Tyto histerické vzory pro zkušenosti a chování se rozrůstají a začnou se šířit směrem dolů, od privilegovaných tříd, dokud nepřekročí hranici splnění prvního kritéria ponerologie.
[Atrofie přirozených kritických schopností vůči patologickým jednotlivcům se stane bránou pro jejich aktiivty, a ve stejnou dobu kritériem pro rozeznání tohoto spojení jako povahy ponerogenické. Pojďme tedy toto nazvat jako první kritérium ponerogenege.]
Poté co se návyky podvědomého výběru a nahrazování myšlenkových dat rozšíří na makro-sociální úroveň, rozvine se ve společnost tendence opovrhovat kritikou založenou na faktech a ponižování kohokoliv, kdo bije na poplach. Opovržení je dále projevováno vůči těm národům, které si zachovaly normální myšlenkové pochody a také kvůli jejich názorům. Egotistického myšlení – terorizování je dosaženo samotnou společností a procesů uvnitř společnosti prostřednictvím konverzivního myšlení. To odstraní potřebu cenzury tistku, divadel nebo vysílání, neboť patologicky přecitlivělý cenzor žije uvnitř každého z občanů. Když vládnou tři „ega", egoismus, egotismus a egocentričnost, ztratí se pocit společenské soudržnosti a zodopovědnosti, a tato společnost se rozštěpí do skupin, jejichž nevraživost vůči sobě roste. Jakmile hysterické prostředí přestane rozlišovat mezi názory omezených, ne zcela normálních lidí, a těmi od normálních, rozumných lidí, dodá to prostor pro aktivování patologických faktorů…[Andrew Lobaczewski, Political Ponerology]
